A konečně jsme tady. Ten nejaktualnější den a den kdy tohle všehno píšu. Stalo se toho dneska hodně a jsem dnes i hodně zmatená.. smutná...unavená. Zase od začátku až dokone jak už je zvykem. Je to den po incidentu s bagetou. Dnes jsem zjístia že jí tara zabavila hůlku. Jo ještě ke včerejšku, Aby jse to pohopily hrála jsem s Paulem flašku a řekla sem mu ať napíše Katie milostný dopis. Od toho to místa se to zvrtlo... On totiž Paul napsal na ten lístek moje jméno. Tak jsem ho nakonec lechtala natolik až si Paul ani neuvědomil že jsem přestala. Potom se objevila na tom všem i moje vina... ano je tam i kousek mojí viny když jsem neudržela tu svojí nevymáchanou pusu na uzdě. Nebudu do tebe deníku přesně psát co jsem řekla protože kdo ví. Třebas tento deník někdo najde a odkóduje dřív než zemřu a to já nechci. Řekla jsem jí že její tajemství je u mě v bezpečí. Výsledek však byl ten že Katie řela Paulovy že je vůl. A šlo to z kopce. Paul řekl že slova bolí a šel trucovat. Když jsem k němu přišla mu říci že to tak nemyslela. Řekl mi že už jí nevěří. Naneštěstí Katie to slyšela a já jen viděla jak měla slzy nakrajíčku. Měla jsem vztek na Paula a taky podle toho to vypadalo. První hádka za námi a šla jsem trucovat já. Zatím Katie vyjednávala u Paula. Jak o tom vím ? slyšela jsem její hlas který vycházel ze shora. Potom jsem se bavila s El,přišel Caleb povídali jsme si o tom proč furt spí a že to není vzor pro prvňáky (samozřejmě v rámci humoru. Jinak svou povinost prefekta dělá na výbornou. 15 rohlíků z 10 doporučuje). Zamyslela jsem se a když jsem se probudila ze svého myšlenkového kómatu byl Caleb u Katie a s Elis řešili co s ní je. Nakonec jsem tam přišla i já a pozvala ji na svůj pokoj kde jsme si popovídali. Tady jsem našla další odhodlání. Odhodlání pokračovat v souboji který dnes začal.Takže jsem  nedříve hledala Paula ,avšak nenašla jsem ho.asi nějak kolem večera se rozhodl přijít a já se ho zeptala jestli by si se mnou nemohl promluvit. Přijmul to a tak další jednání začalo. Řekla jsem mu narovinu že Katie to tak nemyslela a v tu chvíli pronesl jednu větu která mi uvízla v hlavě doteď. Já ti nevěřím... Ano Ano vím co si teď myslíš. Jak může někoho ranit tak prostá věta jako já ti nevěřím? Si slabá. Možná jsem ,avšak pokud si správně pamatuješ můj deníku. Tak mám Paula ráda a tak některé věty před kterými by někdo mávl jen tak rukou jsem já dostala jako kudlou do zad.I tak jsem to nevzdala a zeptala jsem se ho jestli atie odpustí a když tak kdy. Řekl 9 měsíců... v té hvíly jsem vykřikla možná až moc protože moje hlaivky potom hodně trpěli... ale 9 měsíců je moc ! Potom mi ještě řekl o tom že alebovy odpustil za 10 minut kvůli Lill. To byla pro mě poslední kapka.Nehtěla jsem ho v té hvíli už vidět.A přesto jsem zahovala klidnou hlavu a požádala ho aby mi otevřel.Řekla jsem mu poslední větu že slova můžou bolet a odešla jsem. Šla jsem do spolky. Kvůli nepříliš dobrému verejšímu spánku jsem už byla unavená a smutná. Byla tam El. Připomíná mi malou sestřičku  i když já žádnou neměla. Já zase pro ní připomínám starší sestru. Když ě uviděla v tom stavu v jakém jsem večer byla snažila se mě utišit a ptala se mě co se stalo. Potom tam přišel Paul ,avšak snažila jsem se ho nevšímat a dopadlo to úspěšně. Odešel a já jsem potom začala utěšovat El a mě a víceméně jsme zůstaly v objetí. Potom přišel zpátky Paul a sedl si  o sedadlo dá ode mě. Okašlal si a pozdravil nás. V ten moment... jsem nevěděla co dělat. Chtělo se mi utéct a přesto jsem  zůstala sedět jako k té židli přiškvařená. Paul to zkusil znova a zapojila se do toho i El že se ten chlapec snaží být milý koukla jsem na něj znovu se zadívala do stolu a zamumlala si něco pro sebe. Vlastně ani nevím co ,ale asi to bylo něco Španělsky protože potom Paul řekl španělsky že?... Což jsem nepochopila ,pro zrovna tohle mi říká.Tak či onak jsem ze sebe znova vyloudila tu jedinou větičku. Slova ůžou bolet. Potom jsem se zvedla a šla jsem do pokoje. Paul byl však rychlejší a chytil mě za ruku. Pochopil proč jsem se najedndou začala chovat takhle. Nevím jak přesně jsem se na něj dívala ,ale v tu hvíi jsem se cítila jako zvěř polapené pastí. Chtěla jsem jít pryč nechat ho tam s El.A přesto jsem se nepohnula.Řekli jsme si svoje... nebo spše se mi Paul omluvil a nakonec jsem šla spát. Paul mi řekl ať ho vzbudím a ať zaklepu na jeho dveře klidně i s Katie... avšak já nevím proč se mi tam mo nechce. Jako... odpustila jsem mu ale... nejsem připravena... mám na něj zítra zaklepat můj milý deníku ?