Konec ? Vypadá to tak...
Den po hádce a hned usmíření. o by se moho stát ? Hádám že asi všechno. Ráno jsem si trochu přispala do odpoledne a když jse se uráčila jít do spolky seděl tam Paul a Katie a v pohodě se bavili. Je úžasné že se znova spolu baví. Začli jsme verbovat lidi na flašku. Ptom jsme se bavily v spolce ,když v tu chvíli přiběhl Matty a ptal se mě na zapovězený les. Ostatní to nějak vycítili. Yuki to potvrdila když řekla: ,,Matty chce jít do lesíku?'' nebo něco na ten styl a začinám mít strah jestli je tu ještě někdo kdo má super schopnosti když jsem k Mattymu šeptala. Podle toho co jsem slyšela tak mu někdo řekl že je tam suprově což... samozřejmě není pravda. Maty potom někam šel a Paul se potom k němu přidal. Naneštěstí si Paul nechal otevřené dveře do pokoje a tak mu tam Matty vlezl a lehl si do jeho postele. Jaká nevychovanost! Hu? Jak to vím ? Viděla jsem ho vycházet a jak se Paul vrátil tak to Katie víceméně řekla (žel žel). Paul vylétl z kůže. Radči jsem ho odvedla někam. Potom jsem se dozvěděla že mu umřel táta... a že chce odejít z bradavic nadobro... Pokud se tak stane můj milý deníku. Přeju mu ať se mu v žvotě daří. Šla jsem za Paulem který právě přehodil povlak,polštáře a dokonce i peřinu. To vše kvůli tomu že se bál že onemocní... okej ? Najednou tam přišel Matty. Vybral si fakt špatný čas na spaní. Doufám že ho to aspoň v tom spánku nebolelo když ho Paul praštil... Katie ho chytla za ruce ,aby nemohl udělat něco dalšího. Matty sepak nakone probudil a odešel... popostrčený Paulem aby odešel. Všechn se ve mě příčilo když jsem viděla jak se Paul choval. A potom urazil Mattyho a Mattyho otce... ne nemohla jsem tam zkrátka být. Odešla jsem. Ležela na posteli... Nechala své slzy plynout svou cestou. Nahle někdo zaklepal na dveře. S velkým trhnutím a ztracením rovnováhy jsem spadla z postele. Bravo Rose! jako kdyby ty dvě boule na tvojí hlavě nestačily! Ten dotyčný... nebo spíše dotyčná znova Zaklepala. Tak jsem se odhodlala k těm dveřím jít a pootevřít je. Byla tam El... a nu viděla mě v tom stavu v jakém jsem byla. Nakonec to dopadlo tak že jsme tam seděli v obejmutí aspoň 10 minut a potom šli dolů ,protože se mi chtěl Paul omluvit. (i když si myslím že y se měl omluvit Mattymu.) Prošel kolem nás a potom odešel. Tak jsem se začala bavit s El a víceméně ji i utěšovat že budu v pořádku. Potom tam přišel Paul... který se červenal. Na to Caleb... A ta jsme tam seděli ,a Paul řekl že asi pojede domů. V tu chvíli jsem se neudržela a vrazila mu facku... proč všuhni chtějí jet z bradavic ? Kvůli tomu že tam nepatří? Kvůl tomu že někoho naštvou ? Promiň můj milý deníku ale musím se zasmát... kdybych tohle já řešila.. odjela bych domů už když jsem přijela do Londýna. Taky jsem sice byla pryč když jsem jela do Španělska ,ale nezapoměň že jsem musela. Začala jsem mu to rozmlouvat. Vylétla i druhá facka... a než jsem s ito stihla uvědomit takhudák El se třásla a vůbe nevnímala. Paul odešel do svého pokoje a první co mě napadlo bylo to že chce poslat tu zprávu. Dívky mají přednost a navíc vypadala ve špatném vstavu. Nereágovala ani na to když ji Caleb políbil na tvář. Nakonec jsem jí obejmula a začala jí něco mumlat. Sama nevím co... vím ale že jsem to myslela vážně a že mi slzy začali téct po tváři. Naone začala trochu vnímat a hodně se mi ulevilo když aspoň řekla: ,,nechci...nehci ztratit sestřičku'' Víš aby si to pochopil... Připomínám ji starší sestru a tak se náš vztah takhle... propojil ? ale pokrevní sestry nejsme. nakonec se probrala natolik že jsem se zvedla a už už jsem zastavila Paula který nesl svojí sovu a šel někam. Řekla jsem mu svoje. Nakonec jsem se vrátila k El a Calebovi. Přišel tam i nakonec Paul. Kvůli své nerozhodnosti udělal jednu věc kterou doteĎ nechápu. ,,El? Vyber si 1 nebo dva'' řekl El... všem bylo jasné o čem je řeč. Čekala jsem co vybere, avšak její odpověď mě velice zaskočila.
,,pokud vyberu špatně a odjedeš ublíží to sestřičce a já nechci ublížit sestřičce''
Potom se tam dohadovali. Paul chtěl aby řekla jedno z ěch dvou čísel. El odmítala... Cítila jsem se jako kdyby ̶n̶a̶š̶e̶ nebo spíše... moje... já nevím... zkrátka láska měla záviset na pouhých dvou čísel ! Radči jsem šla spát... a hlavou se mi pletl rozhovor mezi mnou a Paulem který mi nedal spát.
,,Seš fajn holka... určitě si najdeš někoho dalšího.''
,,ale první láska je nejlepší''
,,je nejlepší ,ale brzy zkončí''
o tím myslel ? Proč to řekl ?.... Proč na tohleto neznám odpovědi?